V časných ranních hodinách 26. dubna 1986 katastrofální výbuch v jaderném reaktoru v Černobylu na Ukrajině, tehdy ještě v Sovětském svazu, navždy změnil běh dějin a vědy. Radioaktivní materiál chrlil k nebi, okolní oblasti byly evakuovány a rušné osady se přes noc změnily v města duchů. Zatímco lidé byli nuceni uprchnout, zvířata – včetně stovek domácích psů – zůstala na místě. Tito psi se brzy ocitli v prostředí nasyceném radiací a bez lidské společnosti. Téměř o čtyři desetiletí později vědci zjišťují, jak se černobylským psům podařilo přežít jednu z největších jaderných katastrof na světě.
Co se stalo s černobylskými psy?
(Foto: Sergiy Romanyuk | Getty Images)
Oblast kolem černobylské elektrárny, známá jako Černobylská vyloučená zóna (ČEZ), zůstala z velké části neobydlená lidmi. Po havárii vyhledávaly zásahové týmy toulavé psy s úmyslem utratit je, aby se zabránilo dalšímu šíření radioaktivity. Na pozadí radiace, drsného klimatu a omezených zdrojů však psi v Černobylu nejen přežili – oni prosperují.
Podívejte se, jestli dokážete přečíst výraz tváře těchto koček!
Když jejich lidští pečovatelé zmizeli, byli psi nuceni postarat se sami o sebe. Opuštěné budovy a stavby v zóně jim poskytovaly úkryt před nepříznivým počasím, zatímco okolní lesy nabízely další zdroje potravy v podobě drobných živočichů. Pozoruhodné je, že během desetiletí si zdivočelí psi vytvořili také složité sociální struktury, které pravděpodobně přispěly k jejich přežití. Smečky psů spolupracují při lovu, ochraně svého území a péči o mláďata. Tato sociální soudržnost je nezbytná v prostředí, kde jsou zdroje vzácné a nebezpečí všudypřítomná.
Studie odhalila genetické rozdíly u psů v okolí černobylské vyloučené zóny
(Foto: Konoplytska | Getty Images)
V časných ranních hodinách 26. dubna 1986 katastrofální výbuch v jaderném reaktoru v Černobylu na Ukrajině, tehdy ještě v Sovětském svazu, navždy změnil běh dějin a vědy. Radioaktivní materiál chrlil k nebi, okolní oblasti byly evakuovány a rušné osady se přes noc změnily v města duchů. Zatímco lidé byli nuceni uprchnout, zvířata – včetně stovek domácích psů – zůstala na místě. Tito psi se brzy ocitli v prostředí nasyceném radiací a bez lidské společnosti. Téměř o čtyři desetiletí později vědci zjišťují, jak se černobylským psům podařilo přežít jednu z největších jaderných katastrof na světě.
Co se stalo s černobylskými psy?
(Foto: Sergiy Romanyuk | Getty Images)
Oblast kolem černobylské elektrárny, známá jako Černobylská vyloučená zóna (ČEZ), zůstala z velké části neobydlená lidmi. Po havárii vyhledávaly zásahové týmy toulavé psy s úmyslem utratit je, aby se zabránilo dalšímu šíření radioaktivity. Na pozadí radiace, drsného klimatu a omezených zdrojů však psi v Černobylu nejen přežili – oni prosperují.
Podívejte se, jestli dokážete přečíst výraz tváře těchto koček!
Když jejich lidští pečovatelé zmizeli, byli psi nuceni postarat se sami o sebe. Opuštěné budovy a stavby v zóně jim poskytovaly úkryt před nepříznivým počasím, zatímco okolní lesy nabízely další zdroje potravy v podobě drobných živočichů. Pozoruhodné je, že během desetiletí si zdivočelí psi vytvořili také složité sociální struktury, které pravděpodobně přispěly k jejich přežití. Smečky psů spolupracují při lovu, ochraně svého území a péči o mláďata. Tato sociální soudržnost je nezbytná v prostředí, kde jsou zdroje vzácné a nebezpečí všudypřítomná.
Studie odhalila genetické rozdíly u psů v okolí černobylské vyloučené zóny
(Foto: Konoplytska | Getty Images)
V roce 2023 vědci ve studii zveřejněné v časopise Science Advances zkoumali genomy 302 psů žijících v ČEZ a jeho okolí. Výzkum odhalil zajímavé genetické rozdíly mezi psy žijícími v areálu elektrárny a psy v blízkých oblastech, jako je město Černobyl a Slavutyč. Psi žijící v bezprostřední blízkosti černobylské elektrárny byli více inbrední a převážně potomci německých ovčáků. Naproti tomu psi v okolních městech vykazovali rozmanitější genetický fond, který se podobal moderním plemenům vyskytujícím se jinde. Toto příbuzenské křížení v rámci psů z elektrárny naznačuje, že šlo o menší, izolovanější populaci, což mohlo přispět k jedinečným genetickým vlastnostem.
Zajímavé je, že ačkoli jsou tyto genetické rozdíly zřejmé, vědci zatím nedokázali určit, zda je přímo způsobila radiace. Podle Jima Smithe, environmentálního vědce z Portsmouthské univerzity, který se zabýval černobylskou havárií, je obtížné přesně určit, které genetické mutace jsou důsledkem ozáření a které jiných faktorů. Tento základní výzkum však poskytuje základ pro další studie zaměřené na pochopení dlouhodobých dopadů vystavení nízké radiaci na genomy zvířat.
Vliv radiace na evoluci jiných živočichů a živých organismů
Mutace způsobené zářením nejsou novým konceptem. Vědci již zkoumali, jak může záření urychlit přírodní výběr a vyvolat prospěšné mutace. Například vědci zabývající se výzkumem vesmíru ozařovali semena ve vesmíru, aby vyvinuli plodiny vhodné pro měnící se podnebí. V rámci ČEZ byly v předchozích studiích zdokumentovány další druhy – například bakterie, hlodavci a ptáci -, které vykazují jedinečné genetické vlastnosti, pravděpodobně jako reakci na záření.
Jedním z pozoruhodných příkladů je žába východní (Hyla orientalis), která vykazuje příznivou mutaci melaninu, pigmentu zodpovědného za barvu kůže. Žáby v ČEZ jsou častěji černé než zelené. Vědci se domnívají, že tato změna jim pomáhá účinněji neutralizovat a rozptylovat záření.
V časných ranních hodinách 26. dubna 1986 katastrofální výbuch v jaderném reaktoru v Černobylu na Ukrajině, tehdy ještě v Sovětském svazu, navždy změnil běh dějin a vědy. Radioaktivní materiál chrlil k nebi, okolní oblasti byly evakuovány a rušné osady se přes noc změnily v města duchů. Zatímco lidé byli nuceni uprchnout, zvířata – včetně stovek domácích psů – zůstala na místě. Tito psi se brzy ocitli v prostředí nasyceném radiací a bez lidské společnosti. Téměř o čtyři desetiletí později vědci zjišťují, jak se černobylským psům podařilo přežít jednu z největších jaderných katastrof na světě.
Co se stalo s černobylskými psy?
(Foto: Sergiy Romanyuk | Getty Images)
Oblast kolem černobylské elektrárny, známá jako Černobylská vyloučená zóna (ČEZ), zůstala z velké části neobydlená lidmi. Po havárii vyhledávaly zásahové týmy toulavé psy s úmyslem utratit je, aby se zabránilo dalšímu šíření radioaktivity. Na pozadí radiace, drsného klimatu a omezených zdrojů však psi v Černobylu nejen přežili – oni prosperují.
Podívejte se, jestli dokážete přečíst výraz tváře těchto koček!
Když jejich lidští pečovatelé zmizeli, byli psi nuceni postarat se sami o sebe. Opuštěné budovy a stavby v zóně jim poskytovaly úkryt před nepříznivým počasím, zatímco okolní lesy nabízely další zdroje potravy v podobě drobných živočichů. Pozoruhodné je, že během desetiletí si zdivočelí psi vytvořili také složité sociální struktury, které pravděpodobně přispěly k jejich přežití. Smečky psů spolupracují při lovu, ochraně svého území a péči o mláďata. Tato sociální soudržnost je nezbytná v prostředí, kde jsou zdroje vzácné a nebezpečí všudypřítomná.
Studie odhalila genetické rozdíly u psů v okolí černobylské vyloučené zóny
